„Film jsme natáčeli na stanici Mars Society, která patří pod NASA. Je umístěna v poušti, v Utahu a to,že jsme se tam dostali bylo velké štěstí. Dostali jsme se tam přes vesmírného architekta Ondřeje Douleho a tři týdny jsme tedy žili v poušti. Prostor interiérů byl poměrně stísněný, ponorka byla, nastala v druhém týdnu. My tam žili a nemohli jsme nikam odcházet, žili jsme na jednom místě,“ říká herečka a režisérka Petra Nesvačilová.

Byla to první filmová skupina, která tu natáčela. „Vnímám jakékoli umění jako hru. Film je surrealistický a jeho narativ filmu je těžší, nejde o klasický dramatický oblouk, ale přijde mi to v pořádku.“
Jedli kosmonautskou dehydrovanou stravu.

„První tři dny je to dobrodružné, ale potom je to ouvej, chybí vám si jen tak dát kafe nebo rohlík s máslem. Měli jsme zmrzliny v prášku a všechno měli v prášku, ale měli jsme možnost výjezdů do Mekáče. Zdeněk Janáček nám ke konci natáčení vozil tajně Nutellu a kafe,“ říká. 

Petra Nesvačilová zavzpomínala i na období natáčení Dokumentu Helena. „Bylo to těžké období, šla jsem někam, kam se nemá chodit. Film to je pro mě důležitý, ale mohla jsem ho natočit jen v tomto věku a bez zkušeností,“ vzpomíná Petra.

Jak dopadl tento marsovský experiment? Proč zapojili do filmu i Ondřeje Douleho? Jak probíhala strava a proč dostali omezené množství vody? A cítí se více jako herečka, nebo více jako dokumentaristka?