Premiérový díl nového pořadu s osobnostmi ze světa umění a showbyznysu přinesl ojedinělý rozhovor. Hostem v P. S. moderátorky Pavlíny Saudkové byl její muž, legendární fotograf Jan Saudek.

Jeden z nejuznávanějších českých fotografů, dobře známý a vážený i ve světě, dokázal během své úspěšné umělecké kariéry získat řadu ocenění, mimo jiné i rytířský Řád čestné legie udělovaný francouzským prezidentem. Jak ale zmiňuje v úvodu rozhovoru, podle svých slov se cítí nedoceněný a za slavného se nepovažuje. “Je to už dávno, kdy jsem se naposledy cítil úspěšný a uznávaný. Přátelé v Paříži mi kdysi řekli, že být slavný neznamená být bohatý. V téhle zemi je slavný každý... Jediní dva muži, které uznávám, jsou pan Forman a pan Jágr. To jsou frajeři, kteří opravdu jsou slavní, jinak jsou to kecy. Já se cítím zneuznaný, rád bych dostal vyznamenání taky od svých lidí a ne od cizáků...”

K pomyslným žebříčkům a diskusím o prvenství mezi světovými fotografy říká: “Jsou to úplné blbosti, nikdo není největší fotograf na světě. Jsme kamínky v mozaice v obrovském obrazu, kterým člověk oslavuje svůj svět. Když ten kamínek září, tak je to dobře. Ten můj kamínek svítí a bude svítit ještě za sto let.”

Jan Saudek se také zmiňuje o nápadech, kterými byly inspirovány fotografie, k jejichž pořízení z různých důvodů nikdy nedošlo. “Fotografii Vlast jsem nikdy neudělal. Je to sen, protože tuto zemi miluji nadevšechno. Je krásná. Bojím se, že bych lhal, že by to bylo patetické. Neztratil jsem víru v  zemi, ale v tu fotografii, která by ji oslavila. Původně jsem chtěl i těhotnou ženu, jak oře s koňmi. Nakonec už mi nabídli koně, pluh i těhotnou jsem měl v blízkosti, ale už jsem toho nechal, protože bych lhal a já lhát nechci.”
 
“Moje fotografie jsou nejlepší tehdy, když oslavují sex. Jsme tady díky milovaní a to by se mělo důkladně slavit. Málo naplat... je tam něco, co tam ostatní nemají. To vidím. Je to náhoda, ne úmysl. Chci jen říct, že jsme nádherné bytosti a že život je krásný a stojí za to ho žít,” hodnotí svůj jedinečný styl Saudek.

“Ubíhá čas a mám dojem, že dílo není dovršeno. Ještě bych chtěl něco říct, tak píšu knížky. Každá kniha je autobiografická, čili píšu o tom, co jsem viděl cestou,” líčí své aktuální zaměření a dodává: “Člověk se nemá vracet. Má jít pořád kupředu. Chtěl bych namalovat dobrý obraz, udělat slušnou fotografii a napsat obstojnou povídku. Neumím nic z toho, ale budu se o to pokoušet!”