V době covidu se plno lidí ocitlo na dně, přišli o práci, nemají peníze. Obracejí se na vás?

Obrací se na nás celá řada lidí, ovšem nemohou to činit přímo prostřednictvím návštěv, protože ty jsou u nás ještě omezeny. Činí tak písemně. Jsou to děti, které nemohou chodit do škol, rodiče, kteří si nevědí rady, co s dětmi doma. Máme spoustu stížností z věznic, kam také doléhá covidová situace. Čili těch podání je celá řada.

A můžete těmto lidem pomoci?

Tak my nenahrazujeme státní orgány. Nemůžeme nic rozhodnout. Nemůžeme nikomu nic uložit. My můžeme jenom upozorňovat na problém, který vidíme. Čili upozorňujeme ministra školství, upozornili jsme předsedu vlády a další příslušné orgány nebo krajské orgány, když se setkáme s nějakou věcí, kdy se domníváme, že je zákon porušován.

Vyslyší vás tyto úřady anebo spíš dělají, jako by se nic nedělo?

Obojí. Někdy se i rozčílíme, ale v naprosté většině případů nám dají za pravdu. Já bych chtěl říct, že ten právnický aparát veřejného ochránce práv je velmi kvalitní. Naše rozhodnutí, naše závěry, jsou tak zpravidla státními orgány akceptovány.

Jaké byly konkrétně stížnosti na on-line školu a jak jste zakročili?

Nemůžeme zakročit nijak. Zde chápeme frustraci dětí, rodičů, ale vysvětlujeme lidem, že se nacházíme v mimořádném stavu. Nikdy jsme za život takovouto situaci neřešili. Neřešil ji ani premiér, ani ministr školství, ani učitelé. Na jednu stranu chceme, aby to lidé chápali, na druhou stranu upozorňujeme ministra nebo předsedu vlády, že takových stížností je hodně a že při přijímání restriktivních opatření je s nimi třeba počítat. Ale opravdu nemůžeme rozhodovat za státní orgány.

S čím se na vás lidé obracejí vůbec nejčastěji?

Nejvíc podání máme v oblasti sociálního zabezpečení, to jest ve výpočtu důchodů. A druhá nejčastější oblast, to jsou stavební řízení. To znamená zapsání do katastru nemovitostí. Problém ale není, že si lidé stěžují, problém je, že si stěžují oprávněně. Zjišťujeme, že v celé řadě případů státní orgány jak v oblasti sociálního zabezpečení, tak stavební úřady nerozhodly podle zákona. A musí pak opravovat svá rozhodnutí. Uznaly třeba, že byl špatně vypočítán začátek doby důchodu. A také upozorňujeme, že v Evropě nemá obdoby, aby člověk musel být zaměstnán celých třicet pět let k nároku, aby důchod vůbec dostal. Tady se Česká Republika zcela vymyká. Lidé, kteří pracovali třicet let, třicet dva let, nemusí dostat žádný důchod. Tady velmi naléhavě žádáme, aby to bylo změněno. Do budoucna to zakládá stav, kdy by se mnoho lidí nemuselo dostat k důchodům. Je to velmi nebezpečné.

Jak je to se stavebními řízeními, když si někdo stěžuje, že jsou příliš dlouhá?

Délka rozhodování v České republice je jedním z problémů právní státu. Jak u soudů, tak u státních orgánů se setkáváme s dlouhým projednáváním těchto věcí a spravedlnost není poskytnuta v nějaké reálné době. Čili nalézání spravedlnosti v přiměřeném čase je velkým problémem.

Jak dlouho trvá vašemu úřadu, než dotáhne nějaký případ do konce?

To záleží na okolnostech. Něco můžeme vyřídit za odpoledne, někdy je třeba šetření, zpravidla se obracíme na státní orgány, aby nám daly svá vyjádření, anebo na různé strany případného sporu. Ale snažíme se co nejrychleji. Ale i tam, kde nemůžeme člověku pomoci – čtyřicet procent podání, která k nám dojdou, jsou mimo naši působnost, jelikož nemůžeme rozhodovat za soudy, policii, vládu –, tak i tam se snažíme dotyčnému člověku naznačit, kudy by se měl ubírat.