„Ono je to citlivé téma,“ konstatuje Miovský. „Dovolím si říct, že závislosti seniorů jsou až takové tabu našeho oboru. Z jedné části tam máte ten faktor, že poměrně velká část našich pacientů umírá relativně brzy – dříve, než je populační průměr. A současně panuje obecná představa, že lidé, kteří mají problém s alkoholem a dalšími látkami, se nemohou dožít vyššího věku. Ale ono tomu tak není.“

Gaussova křivka platí podle Miovského ve všem. „Přestože v průměru snižují závislosti délku dožití, na druhou stranu to neznamená, že někteří jedinci se nedožijí vyššího věku. Alkohol, který je pro naši populaci typickou drogou, se tak dostává samozřejmě i k seniorům. Ale na druhou stranu jsou to především léky, na čem jsou závislí. Takové, které mají nějaký závislostní potenciál a je tam tendence k jejich zneužívání. Potom jde o vzájemnou kombinaci alkoholu a léků. Na třetím místě je potom tabák. Opět ne všichni kuřáci umírají stejně,“ vysvětluje Miovský s tím, že na jejich klinice musí řešit i problémy, kdy senioři končí na detoxu.

Ačkoliv profesor Miovský přiznává, že se v posledních letech udělal ve smyslu destigmatizace adiktologie velký kus práce, vysoká míra odsouzení lidí, kteří mají problém s návykovými látkami či hraním, ve společnosti nadále přetrvává. Připouští, že v důsledku pandemie onemocnění COVID-19 i v České republice v posledních měsících výrazně přibývá pacientů vyžadujících pomoc adiktologů.

► Doporučujeme YouTube – Xaver Live. 

„U lidí, kteří ještě před pandemií balancovali na hraně s pitím nebo s léky, zaznamenáváme v posledním období ještě vyšší spotřebu. Je zřetelné, že se chovají výrazně rizikověji než v běžném chodu. Jejich denní rituály a povinnosti jim pomáhaly přežívat na hraně. Teď ovšem o ty berličky přišli. Nemají jistoty dne, na které byly zvyklí a o které se opírali. Část těchto lidí se za tu hranici prolomila. Jejich spotřeba je často hrůzná. Tito lidé byli do této doby jako pacienti naprosto neidentifikovatelní pro nás i pro své okolí. Teď už nejsou,“ říká Miovský s tím, že se to týká i dětí ve vztahu k počítačům a mobilním telefonům.

„Zoufalí rodiče už jim potom odtrhnou i dráty od počítače. Lepší varianta je hysterický záchvat dítěte. A potom není tak raritní, když se kvůli tomu děti s rodiči porvou,“ podotýká Miovský.

► Projekt internetové nezávislé televize XTV můžete podpořit zde.

Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., je klinický psycholog, psychoterapeut, přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Je absolventem jednooborové psychologie na FF MU v Brně a postgraduálního studia na FF UP v Olomouci. Na Palackého univerzitě v Olomouci byl habilitován v oboru klinická psychologie a v roce 2012 byl jmenován profesorem i pro obor klinická psychologie.