"Točili jsme ve čtyřech zemích, měli jsme 100 natáčecích dnů, 3531 klapek. Poslední těžkou cestou je premiéra, po které budu vysílený, nebudu mít radost. Není to o adrenalinu, je to o lásce. Filmař touží po svém filmu a díky tomu vydrží všechno. Žene mě to nahoru," říká režisér Václav Marhoul, který nyní pracuje na filmu Nabarvené ptáče.

Když knihu poprvé otevřel, tak okamžitě viděl vnitřní obrazy. "Musel jsem si přiznat, že jsem se do toho zamiloval, ale nechtěl jsem si to přiznat, protože je to bestseller. Nikdy předtím to nikomu neprodali. Práva jsem dostal kvůli tomu, že vycítili, že to nechci dělat kvůli penězům."

Kniha je to těžká, přesto si Marhoul našel vlastní cestu, jak film natočit. "Jen ve tmě jde vidět světlo, takhle tu knihu beru. Násilí a brutalita pro mě byla tma, ale já jsem se soustředil na to světlo. Je to film o dobru a lásce, který je v protikladu proti lidské krutosti. Když se to podaří, mělo by vzniknout hodně otázek. Na žádnou otázku není ve filmu odpověď." Zároveň prý nebude dělán pro Čechy, kvůli ožehavým tématům xenofobie a předsudků. 

"Jakmile je dítě introvert, tak se před kameru nehodí. Péťu Kotlára jsem vybral intuitivně, byl to velký risk, ale za celé dva roky se nepodíval do kamery. Bylo to štěstí a když jsme skončili kamerové zkoušky, Láďa Smutný mi říká: ‚Ty máš kliku.‘"

V jakém stádiu je natáčení filmu Nabarvené ptáče? Jak si dohodl práva na tento příběh? A proč film není určen Čechům?