„Bude to veliké. Na jeviští nebude jen patnáct lidí, ale bude dalších 45 a dirigent. V Up End Downu je muzika od začátku až do konce, je tam výpravnější. Orchestrální hudba se tam hodí. Dali jsme si to k desátému výročí La Putyky jako takové. U nás se málokdy využívá takto široký orchestr, novocirkusové představení nebo činohra ale s takto velkým orchestrem nebývá,“ říká herec a hudebník Jan Maxián. Jde o představení, které se hraje osm let a nyní bude poprvé s filmovou filharmonií.

„Energie, dynamika a síla vyprávění budou podobné, šéře té palety bude mnohem větší. Spousta lidí, co to představení viděla, si nějčastěji promítají části svého života. Představení vypráví o člověku, který je na konci svého života, bilancuje a společně s andělem vzpomíná na to, co zažil a jestli to bylo správné. V průběhu představení si může člověk vzpomenou na těžké i hezké chvíle života,“ uvedl Maxián. U tohoto představení většinou nervózní není, snaží se soustředit na to, co se děje, aby muzika zesílila s tím, co se děje na jevišti.

V rámci jeho dabérské kariéry daboval např. Sponge Boba. „Reagují na to děti, ale i dospělí. Láska k dabingu byl zpěv v dětském sboru. O svůj hlas pěčuji, ale nepiju syrová vejce. Měl jsem z hlasem problémy, přechodil jsem mononukleózu, ani jsem o tom nevěděl. Po koncertu jsem ráno nemohl vůbec mluvit. Hlasová hygiena je hlavně neřvat na fotbale, rozezpívat se i rozmluvit.“

Dabing je podle něj „velký sprint“. „Jsou tam skoky a hlasové změny. Na dabingu zbožňuji potřebu permanentní pozornosti a neuvěřitelného soustředění, vychytávat každou nuanci, každou čvrtvteřinu. Je to nádherný adrenalin. Když se točí kinofilm, máme verzi bez triků, hrubé střihy, takže člověk vidí i do kuchyně dané produkce.“

Jaké je to dělat dabing? Jak se Jan Maxián dostal k herectví? A co pro něj znamená hudba?