„Dělám už míň věcí, každá dekáda života je o něčem jiném. Teď po sedmdesátce potřebuju změnit sebe, aby se mi změnil svět. Změnit druhé, to nefunguje. Jediná prosba režíséra, který o mně točil film, byla ta, že do toho nebudu nijak mluvit a to jsem slíbil, ale byly momenty, které pro lidi můžou být šok... Průser pro mě byl jít do lesa a obejmout strom. V lese jsem nikdy nebyl,“ vzpomíná na natáčení svého filmu světoznámý fotograf Robert Vano.

Xaver Live ZDE

Do filmu nebylo nic přidaného, všechno je podle reality. Pamatuje i každého, koho fotil. „Nemám vybranou konkrétní fotku, kteoru bych měl nejradši. Mám hodně fotek, které nemám rád, ale také mnoho, kterých miluju.“ Fotky digitálně neupravuje, nejtěžší je najít modela, kterého má v hlavě, vyfotit a pak neupravovat. Upravovat fotky neumí, ani nechce. 

Na politiku nemá vyhraněný názor. Podle svých slov patří ke genraci květinových dětí. „S politikou je to komplikované, hodně jsme demonstrovali, ale politiky nefotím. Nabízeli mi tři miliony korun za portrét politika. Kdyby mu bylo dvacet, tak ho vyfotím, ale když je mu mezi padesáti a smrtí... staré lidi nefotím,“ poznamenává Vano. Módní fotografie se podle něj pořád mění, ale vrací se. „Fotografové to fotí, jak se to fotilo tenkrát, ale moc dlouho to nevydrží.“

Sám má hranici do 25 let, starší lidi fotí na zakázku jen ve všední dny. „Klient mě osloví a když to zní dobře, tak to udělám. Každý fotí své téma, jsem rád, že když jsem byl mladý, tak mi můj fotograf řekl, že když mám rád kluky, měl bych je fotit. V té době jsem nevěděl, že je to vůbec možné. Člověk se vymaní z davu.“

Byl hostem živého vysílání Luboše Xavera Veselého. Jak vzpomíná Robert Vano na své dětství? Co si myslí o smrti? Sleduje českou politiku? A co všechno odhalil ve svém novém filmu Robert Vano – Příběh člověka?