„Celou hru znám nazpaměť, když ji zkouším. Pamatuju si každý detail. I režisér někdy musí zaskočit menší roli,“ říká divadelní režisér a umělecký ředitel Činohry Národního divadla Daniel Špinar. „Nahotu se snažím dělat decentně, při symbolických scénách se hodí.“ Hercům to prý nevadí, na všem se dá domluvit, i na případném zahalení. Do extrémů by prý nikdy nešel.

„Cítím ze starší gardy zvláštní napětí, přestávají chápat divadlo, které v současnosti děláme. Přišly další směry. Doba je jinde.“ Netýká se to však zdaleka všech starších herců. I tak jsme jakožto české divadlo prý tak 15 až 20 let za divadlem německým. Okolní divadla se Daniel Špinar snaží podporovat a překvapuje ho, že lidé nechtějí platit za umění.

Křičí ředitel Činohry Národního divadla na herce? Jak se konkrétně změnila česká divadla napříč dobou? V čem je činohra jiná v Praze a v Ostravě? O co šlo v kauze s bustou Rudolfa Hrušínského? A kdy naposledy odešel v půlce představení?