„Digidetox vnímám jako cestu, jak zvládat technologie efektivně, abychom se z toho nezbláznili. Jde o to přemýšlet, jak technologie ovlivňují naše myšlení, vztahy a využívat to efektivně. Pokud člověk pociťuje, že má roztěkanou pozornost, nemůže se soustředit, při sledování sociálních sítí má úzkosti. Uzavíráme se do bubliny a to nám může dělat problém navazovat vztahy,“ říká terapeut Matěj Krejčí, který se digidetoxem zabývá.

Děti do tří let by neměly mít přístup k žádným technologiím. „Rodiče by s nimi měli trávit čas a odbourávat tlak okolí. Děti nejsou schopny udržet pozornost, jsou zvyklé, že když je něco nebaví, tak to přepnou. Je to vývoj a ten nezastavíme – každý den jsme pod náporem 3 tisíc reklam denně. V budoucnu budeme muset řešit soustředěnost při práci,“ popisuje svou metodu Krejčí.

V Jižní Korei jsou děti závislí na hrách tolik, že dokonce nechodí ani na záchod a používají speciální pleny. „Závislost na mobilu je průkopnická v tom, že si teprve uvědomujeme, jaká rizika nám to může přinést. Jakmile hráč omezuje své koníčky a hraje více jak dvě hodiny denně, tak už to může být projevem závislosti. Samotné hraní není problém, problémem je chování vůči společnosti.” Takovému člověku se může zhoršit jak prospěch ve škole, tak mezilidské vztahy.

„Závislost na internetu je podobná jako na alkoholu, na cigaretách nebo gamblingu. Jsme v informační lavině. Nejvíce prosákne informace, která má nejvíce lajků, komentářů, sdílení, díky nim jsme tam radši. Lidem vysvětluji, jak využít potenciál aplikace, kterou využívají. Nabořit systém vytváření návyku můžeme i tím, když nahrazujeme tuto věc něčím novým. Jde o uvědomění si, co člověka baví. Lidé se odnaučili nudit, což je inkubátorem tvůrčího myšlení,” říká terapeut.

Jakým způsobem vzniká závislost na technologiích? Jak mohou rodiče odbourat tlaky vrstevníků na dítě? Jak poznat samotnou závislost? A proč lajky způsobují vyplavování dopaminu?