„Jsou to pomalu historky z minulého života, protože to už je tak strašně dávno, nicméně po revoluci jsem pracoval na kriminální policii, konkrétně na útvaru, ze kterého později vznikl například ÚOOZ, poté opět transformovaný. Po roce 1989 neexistovalo nic, co by se zabývalo bojem proti organizovanému zločinu.“ – vypravuje úvodem Ivan Moroz.

A dodává: „Měl jsem to štěstí, že jsem byl u samotného začátku tohoto útvaru. Takže jsem byl na začátku boje proti organizovanému zločinu v této zemi.“

A byla opravdu devadesátá léta tak divoká, jak se dnes tvrdí? „Neřekl bych, že to bylo divoké, řekl nich, že to bylo nesystematické. Policie na tuto transformaci nebyla připravená. Nebyla připravená na nové formy kriminality, které souvisí s privatizací, se soukromým sektorem a zároveň i s otevřením hranic, pochopitelně. A tím pádem tyto formy zločinů nedokázala ani potírat.“ – doplňuje Ivan Moroz.

„Je třeba zdůraznit, že potírání organizované kriminality probíhá jiným způsobem než boj proti běžné obecné nebo hospodářské kriminalitě. To je klasická policejní práce. Boj proti organizované kriminalitě je spíše zpravodajská práce.“ – podotýká Ivan Moroz s tím, že nová forma kriminality byl například obchod s bílým masem.

► Doporučujeme YouTube – Xaver Live. 

„Kdybych měl říct – byl jsem u toho, tak to byla krádež čtyř Picassových obrazů z Národní galerie, ke které došlo v roce 1991. Nám se podařilo tehdy ve spolupráci s pražskou kriminálkou obrazy zajistit. A zatknout i pachatele. Moje vzpomínka spočívá v tom, že jsem byl první, kdo tehdy držel ten obraz v ruce.“ – vzpomíná Ivan Moroz s tím, že šlo o jeden z největších případů české kriminalistiky.

► Vyrobeno ve spolupráci se společností Screening Solutions.