„S Karlem Högerem jsme hráli hru Drahý lhář o dvou lidech, kteří si 50 let psali a schovávali si dopisy. V rámci výměny jsme byli tenkrát ve Vídni a měli jsme úspěch, a protože jsem uměla německy, byl kolem mě cvrkot. Přicházeli mi nabídky z různých divadel, ale nemohla jsem emigrovat a opustit rodiče. Tehdy se tu hrál monolog Jean a já, kterou jsem nechala přeložit do němčiny, já jsem se to naučila a přihlásila se jednomu malému divadlu ve Vídni. Nevěřili mi, že se to bude hrát víc než týden, ale pak jsem to hrála několik měsíců a nabídli mi turné,“ popisuje herečka Zdenka Procházková o tom, jak se dostala do Německa. V Německu strávila několik let a po smrti otce se vrátila s maminkou do Prahy.

Ve svém dětství se setkala s Karlem Čapkem. Naučila se číst už ve třech letech. „S takovými lidmi se setkat, to je náplň na celý život. Ještě jsem nechodila do školy a dostala jsem Dášeňku, protože jsme bydleli blízko Čapkovy vily, tak jsem se sebrala a šla jsem si tam pro autogram. Hospodyně mi otevřela a zavolala mi pana Čapka. Vykládala jsem mu, co jsem všechno přečetla a on mě pozval do zahrady a on mi ukazoval květiny. Kolem nás lítala Iris, maminka Dášeňky.“

Nikdy si nevážila Lídy Baarové. „Co ona prováděla za války… Srovnávali ji často s Adinou Mandlovou, ale ta byla chytrá holka, jen byla hodně na mužský, měla spoustu obdivovatelů i mezi Němci, ale nebrala to tak, začala si s každým, kdo se jí líbil. Ale Baarová se vědomě šplhala nahoru až ke Goebbelsovi. Pořád si stěžovala, jak se jí nedařilo, ale obsazovali ji. Dokonce jí museli vzít do Národního divadla, i když v divadle nikdy nehrála, protože byla zabezpečená. Aby ji mohli přijmout, tak vyhodili Olgu Scheinpflugovou. Byla sice nejkrásnější ve své době, ale dneska by už možná ani neuspěla, jak se ta doba mění.“

Co si myslí o stáří? Jaké byly její vztahy s ostatními herci a herečkami její doby? A jak se dívá na příliv uprchlíků do Německa?