„Na obnově procesu pracujeme, ale je to na dlouhé lokte. Český justiční systém ale funguje špatně. Lidem, kteří křičí, že justice rozhodla a prostě to tak bude, rozhodně nepřeju, aby se dostali na lavici obžalovaných a nemohli se bránit. Spousta jednání probíhá tak, že přísedící tam pospávají. V mém případě dokonce existuje nahrávka, kde soudce přesvědčuje přísedící, kteří mají stejný hlas jako on, jak mají hlasovat,“ říká Jiří Kajínek.

Do vězení dostával množství dopisů. „Umírající lidé mi psali, že když vidí, jak bojuji, seberou sílu aby vyšli před dům a nadechli se čerstvého vzduchu než umřu. Takových dopisů jsem dostával stovky. Ti lidé neřešili, jestli jsem vinen nebo ne. Viděli, že když jsem já schopen bojovat s nespravedlností, mohou i oni doma bojovat s tou mrchou rakovinou. Zásadní je se nevzdávat,“ tvrdí.

„U vězeňské služby pracují samozřejmě i slušní lidé. Ale pracují tam i agresivní hovada, která by tam pracovat neměla. Jsou tam takoví, kteří si léčí mindráky. Ti slušní, kteří tam přijdou dřív nebo později odejdou, protože ti s mindráky je otráví a znechutí. K návštěvám a zvlášť novinářům se chovají samozřejmě slušně.“ Myslí si, že vězeňská služba je v Česku na špatné úrovni a bachaři se k vězňům nechovají jako k lidem.

Jak se vyrovnával s myšlenkou, že se možná nedostane na svobodu? Co chtěl dělat, kdyby soudy nařídili po jeho útěku obnovu řízení? Ve které věznici se nejlépe vaří? Byl domluvený s bachaři? A proč nepomohl s útěkem dalším vězňům?