„Rád skládám ráno. Je to smutnější věc, než sedět na pódiu. Člověk je sám a každý nápad musí projít autocenzurou. Hudba k filmu není drahá záležitost, z celkového rozpočtu je vytvoření hudebního podkresu mizivé procento, přestože tvoří největší emoce. Skladatelé za málo peněz tvoří náladu celého filmu,“ popisuje Petr Malásek, hudební skladatel a významný český hudebník.

Jeho největší hudební zážitek je koncert Rolling Stones. „Viděl jsem je v roce 1990. Byl jsem na vojně, tajně jsme se převlékli a tohle byl velký zážitek a velký koncert.“ Zároveň dělá sám koncerty. „S paní Hegerovou jsem prožil většinu produktivního života. Všechno jsem se u ní naučil. Před dvaceti lety jsem začal dělat s Martou Kubišovou, odehráli jsme stovky koncertů. S Lucií Bílou se znám od Neposlušných tenisek, já v této písni hrál syntetizéry.“

„Hudba není o dokonalosti. Je o pocitu, je o tom, co slyšíme. Chyby, pazvuky a odkašlávání dělají atmosféru zážitku,“ myslí si Malásek. „Jak to dělají ti největší mistři, to vlastně nikdo neví. Je to taková kombinace talentu, charismatu a technického umění a skladatelského cítění.“

S novou hudební technikou si rozumí. „Dneska místo hudebních nástrojů existuje software a hodně to pomáhá. Dokážu si nasimulovat nahrávku, aby si i ostatní lidé dokázali představit ten zvuk.“

Jak se vytváří hudba k filmu? Jak se mu spolupracuje s Lucií Bílou? Chtěl by prodloužit českou státní hymnu? A jaké unikátní hudební nástroje vlastní?