„Mám zvláštní práci. Vánoce jsou sice svátky, ale já pracuju. Práce v toto období se ale liší tou atmosférou,“ říká v úvodu kněz Zbigniew Czendlik. V předvánočním shonu hlavně připravuje kostel, aby byl připraven na adventní období. Kostel v Lanškrouně má podle něj nejhezčí vánoční výzdobu v České republice. „Je to věc, do které se snažím investovat. Nemám rád kýč, ale ten vánoční miluju. Chci, abychom lidem i přes kostelní zimu dokázali vytvořit teplou atmosféru, aby se cítili jako v útulném obýváku.“

Římskokatolický kněz přiznává, že sice působí navenek pozitivně, ale v rámci předvánočních příprav stresu také podléhá, někdy je nervózní a méně společenský. „Musím se připravit na půlnoční, kam přichází samozřejmě i lidé, kteří běžně do kostela nejdou. A já chci, aby se díky mému proslovu cítili v kostele co nejlépe.“

Ke konci roku mají lidé ve zvyku různě zhodnocovat uplynulé období. Zbigniew Czendlik se ale snaží tento zvyk nedodržovat. „Rok zásadně nebilancuji, život nás k tomu ale někdy přinutí, zpytování svědomí občas děláme všichni. Bilancovat budeme až na konci našeho života. Nebude nás přitom mrzet to špatné, co jsme v životě udělali, pokud jsme byli schopni se omluvit. Bude nás mrzet, že jsme mohli milovat a nemilovali, mohli jsme mohli pomoct a nepomohli, že jsme mohli odpustit a neodpustili.“

Kněz by chtěl, aby se lidé v životě nezaměřovali jen na to, aby neučinili hřích. „Chce to spíše otočit svůj život k pozitivnímu a dobrému a jít za tím. Já mám taky hříchy, nejsem sterilně čistý. Uvědomuji si, že jsem v minulosti už někomu ublížil.“

Jak docílit duševního odpuštění? Co si myslí o kampani #MeToo? Co v roli moderního kněze bere jako věc, která už je za hranou? A jak si vnitřně rozumí s papežem Františkem?