„Kategoricky ignoruji českou politickou scénu. Tyto krimi zprávy nepotřebuju. Netoužím po jiném občanství, ale nepatřím k žádné z neziskových organizací a nemám pocit, že změním svět, proto se k politice nevyjadřuji,” říká herec Jan Kanyza, který se v současnosti pohybuje mezi Českou republikou a Francií. „Strach člověk má ve chvíli, kdy se k tomu člověk nachomýtne. Je potřeba pomáhat tam, kde ten problém vznikl. Záběry vypadají velmi drasticky a teď je důležité, jestli se ti lidi doopravdy zachraňují, nebo touží po lepším. Ale opravdová gauneřina je na nich vydělávat.“

Tajemství svého hraní prý nezná. „Nedávám najevo svý obličejem a gesty najevo, že hraju.Kouzlo osobnosti je být tam, ale nezdůrazňovat to. Herectví je vlastně jednoduchá záležitost. Stačí se to naučit zpaměti. Na některé současné filmy nemám nervy, protože způsob práce je dnes zrychlován.“ Má rád filmy Stracha nebo Hřebejka.

„Seknul jsem se i ve své tvorbě, ale ne vlastním rozhodnutím. Byl jsem do toho vmanipulován jako zaměstnanec Barrandova. Když se netočilo, nedělali jsme nic.“ Pro herce je divadlo prý základ, každý správný herec ale potřebuje talent, 90 procent práce a další procenta štěstí. „Vždycky mě zajímalo, jak by asi vypadala práce v Holywoodu. Za komunismu to nešlo a po revoluci jsem byl líný.“

Nyní se raději věnuje umění. „Impulz musí vzejít z touhy něco zaznamenat. Je spousta věcí, které bych nikdy neprodal. Mám pár děl, které jsou na půdičce za komínem a ty nejsou k mání.“ Větší role v současnosti není na obzoru. „O penzistech se filmy netočí, musel by mě někdo zkorumpovat nabídkou a skvělým režísérem.“

Kde v současnosti žije Jan Kanyza? Jaké jsou základní aspekty kvalitního filmu? A co byl jeho největší omyl?