„Jsem přesvědčen, že zvířata cítí, když jdou na porážku. Je důležité, aby zvíře netrpělo – pokud chceme jíst maso, tak je důležité, aby necítilo bolest. Jsem zastáncem alternativní medicíny, ale preparátům ze zvířat nevěřím,“ říká veterinář MVDr. Alexandr Skácel. Zvířecí psychologie spočívá zejména v řeči těla.

„Nesmírně důležité je, aby si majitel během terapie nevímal zvířete. Zvíře se v domacím prostředí chová nejpřirozeněji. U psychologie zvířat řešíme jak agresivitu, tak separační úzkost. Zvíře dělá všechno proto, aby přivolal svého páníčka, největší škoda byla 450 tisíc na bytě za víkend.“

„Ryby cítí sympatie k lidem. Kolegyně v Austrálii je léčí akupunkturou. Funguje to skvěle,“ přiznává Skácel. Potkat divokou šelmu ve volné přírodě zamená zkamenět jako socha. „Nejhorší je prudký pohyb. Šelma bude civět a nasávat pach. Je důležité se vyhnout očnímu kontaktu – a to i na dálku.“

Stejně tak je prý dobré si nevšímat divočáků ve volné přírodě. „Kojícím bachyním je dobré se vzdálit. Rychlejším krokem, ne prudkým.“ Alexandr Skácel se ve své praxi také mnohokrát setkal se zoofilií. „Oslovují mě pánové s tím, že je láká sex se zvířaty. Případy zoofilie narůstají. Chtějí, abych jim pomohl sehnat zvířata k ukojení. Mládež vyzkoušela všechno, od drog až po uspokojování se zvířetem.“ Nejčastěji je to prý ovce.

Které zvíře je psychicky nejcitlivější? Jak pomáhat zvířatům? Je vhodné chovat v bytě prase či opici? A v jaké míře se lidé oddávají sexu se zvířaty?