Na poznámku, že harfa je genderově nevyvážený nástroj, a otázku, kolik harfistů zná, reaguje Barbora Plachá slovy: „Harfistů je určitě méně než harfistek, ale jsou, přičemž v historii byli hlavně harfisté. Pak se to nějak zvrtlo a harfa se stala spíše ženským nástrojem. Asi je to tím, že harfa je taková romantická. Evokuje princezny a královské dvory. Ale harfisté jsou – ve Vídeňské filharmonii byl dlouho harfista, v Metropolitní opeře také.“

„Na harfu jsem začala hrát náhodou a už jsem byla poměrně velká. Původně jsem chtěla být operní zpěvačkou. Chodila jsem do soukromé hudební školy a tam začali vyučovat i hru na harfu. A moje maminka říkala: ‚Podívej se, zpívají všichni. Kdo hraje na harfu? To je takové zvláštní. Měla bys to zkusit.’ Tak jsme měli dohodu, že tam půjdu a že když se mi to nebude líbit, tak mě nebude nutit. A já jsem tam tehdy přišla. Harfistka měla krásnou zlatou harfu a zahrála Vyšehrad. A už to bylo. Už jsem byla získaná pro harfu.“

► Doporučujeme YouTube – Xaver Live.

Barbora Plachá si do studia harfu přinesla. „Je speciální, nemohla jsem přijít s ledajakou. Je to harfa, která je z 18. století. Byla postavena v roce 1779 a nacházela se ve Versailles na dvoře Ludvíka XVI. Není vyloučeno, že na ni hrála Marie Antoinetta. Dlouho jsem takovou harfu sháněla, protože se mi líbí stará hudba a chtěla jsem ji hrát na autentický nástroj. A takovou náhodou se ke mně dostala. Zrenovoval ji v roce 2019, přesně 240 let od roku výroby, německý stavitel harf Rainer M. Thurau.“

► Projekt internetové nezávislé televize XTV můžete podpořit zde.