Začíná boj o promlčecí lhůtu: spolek Nepromlčíme vyráží na tažení proti promlčování vražd

„Promlčecí lhůty u vražd jsou v Česku příliš krátké,“ vyráží proti promlčecí lhůtě u závažných trestných činů zakladatelka spolku Nepromlčíme Zuzana Kosová. 

Tvrdý boj otevírá zejména s rezortem spravedlnosti. Jak se spolku Nepromlčíme aktuálně vyjádřila ministryně spravedlnosti Marie Benešová: „Promlčecí lhůty jsou u nás vyhovující a neplánujeme je měnit.“

Jako jediné nepromlčitelné zločiny v Česku tedy zatím zůstávají genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, které definuje mezinárodní právo. S tím se však nikdy nesmíří například Zdeňka Přikrylová, dcera zavražděné Marie Nesetové, a ani se s tím nedokáže srovnat Vítězslav Man, otec zavražděné Evy Manové, a řada dalších pozůstalých a obětí sdružených pod Nepromlčíme.

„Že jsme ztratili dcerku, s tím se člověk po těch 26 letech musí srovnat, i když nechce. Ale že v tomto demokratickém státě existuje promlčenost vraždy, s tím se nikdy nesrovnáme,“ říká Vítězslav Man, otec zavražděné Evy Manové (†19). „Bylo to strašné. Musela umírat ve strašných bolestech. Vražda Evy je už šest let promlčena a vztahuje se na ni už jen nebeská spravedlnost,“ dodává. 

K tomu na zákonodárce apeluje také Zdeňka Přikrylová, dcera zavražděné Marie Nesetové (†51) „Proto bych chtěla apelovat na zákonodárce, kteří mohou v tomto něco ovlivnit. Zkusit si představit sebe na našem místě, a zkusit si představit, že by se něco takového strašeného stalo někomu, koho oni mají rádi. A pak přemýšlet nad tím, jestli je nějaká promlčecí lhůta vůbec smysluplná.“

Proč je možné vraždu v ČR promlčet?

Česko má v kontextu Evropy jedny z nejkratších promlčecích lhůt trestných činů, zejména vražd. Možnost promlčet trestné činy navíc opouští čím dál více zemí – v Evropě například Švédsko, Spojené království nebo Norsko. V Rakousku stejně jako Irsku se vražda nepromlčuje. Spolek Nepromlcime vyráží proti promlčecí lhůtě s cílem dostat Česko na úroveň západních zemí.

V rámci české legislativy funguje takzvaná promlčecí lhůta, která stanovuje, za jak dlouho přestane být trestný čin trestný – čili postihnutelný. U vraždy je v ČR promlčecí doba 15 let. U výjimečných typů vraždy (dle § 140 odst. 3 Trestního zákona – např. zvlášť surová vražda, vražda na těhotné ženě, na dítěti mladším 15 let) je to nově 30 let (od letošního října, předtím to bylo 20 let). Česko se tedy pohybuje – a leckdy i hluboce – pod evropským průměrem.

Nejedná se však jen o vraždy. U ostatních trestných činů se délka promlčení v Česku odvíjí od jejich závažnosti. Kupříkladu po znásilnění musí pachatel na svou bezúhonnost čekat pouhých 5 až 15 let, a to podle toho, na kom se znásilnění pachatel dopustil, zda se zbraní a s jakými následky pro oběť.

Má společnost přestat prahnout po potrestání vrahů?

Zachování promlčecí doby u vražd zdůvodňují její zastánci třemi hlavními argumenty: že společnost nepociťuje potřebu trestat po takové době, argumentují oslabováním důkazů v čase, a nakonec uvádějí předpoklad, že se viník s časem napravil. S tím ovšem nesouhlasí řada kriminalistů, zejména s ohledem na moderní forenzní techniku, odmítají také i hypotézu o nápravě viníka. Proti promlčecí době tak vyrážejí sami oběti.

Na popud pozůstalých a obětí z kauz promlčených vražd vznikl spolek Nepromlčíme. Do boje proti promlčecí lhůtě vyráží krátkými video dokumenty, mapujícími případy jednotlivých kauz a jejich obětí. Jejich cílem je jediné – získat pozornost české společnosti a otevřít společenskou diskuzi na toto téma.

O jednotlivých kriminálních případech a vraždách, které se týkají pozůstalých v tomto článku, se můžete dočíst zde.

Facebook spolku naleznete zde.