Vděčný partnerský trojúhelník, béčková zápletka a pár šťavnatých výrazů , to jsou Piráti

Zatímco na některé komedie jsou lístky beznadějně vyprodané, výhodou politických komedií bývá to, že žádné lístky nejsou potřeba. Vše je možné sledovat takřka v přímém přenosu.

 

Současnému humornému představení v režii Pirátské strany rozhodně nechybí žádný podstatný rys, který je zárukou kvalitní podívané. Najdeme zde divácky vděčný partnerský trojúhelník, béčkovou zápletku v podobě soukromého mailu zatoulaného k nechtěným adresátům, a pak trochu toho osobního vyřizování účtů, které je navíc okořeněno špetkou šťavnatých výrazů, publikovatelných až po 22. hodině.

Nyní už je nad slunce jasné, že ani Pirátům se nijak nevyhnuly klasické neduhy zavedených politických stran, jako je vytahování afér na spolustraníky a veřejné praní doma ušpiněného prádla. Jen to celé v pirátském podání působí ještě o kousek hloupěji a trapněji než jsme běžně zvyklí. Abyxchom byli fér, dodejme, že politika se nedá dělat bez politických střetů, a že každý politický střet s sebou nevyhnutelně nese i jistý střet osobní. Je ale vždycky zajímavé, když se o této zákonitosti na vlastní kůži přesvědčí ti, kteří politiku přece chtěli dělat jinak. Ti, kteří šli do politiky proto, aby ji jinak dělali. Ti mladí, kteří to „těm starým“ chtěli ukázat a nandat.

Článek pokračuje zde.