Od února se o Robertu Vanovi točí celovečerní film. „Oslovil mě režisér, že by rád natočil o mém životě celovečerní dokument. Dal jsem mu slib, že budu spolupracovat, nechal jsem to celé na něm,“ říká Robert Vano. Bude to dokument, jenž půjde po událostech jeho bezesporu podivuhodného života. Kromě portrétů jiných lidí v sobě ponese hlavně portrét jeho osoby.

Vano emigroval do Ameriky, kde se stal kadeřníkem a až teprve poté světoznámým fotografem. Obsah dokumentu vidí naprosto jasně. „Ve filmu vyjdou na povrch věci, na které velmi nerad vzpomínám. Myslím si, že pohledy na moje životní etapy se mění. Spoustu věcí si mozek odfiltruje,“ prozrazuje o svém filmu.

Za padesát let se prý spousty věcí změní. „S lidmi z utečeneckého tábora jsme se od té doby neviděli, rodina totiž musela do jiného utečeneckého tábora. Kvůli tomu se v lágru naše cesty rozpojily. Společně jsme spolu emigrovali a viděli jsme se naposledy v roce 1968,“ vzpomíná v rozhovoru pro XTV.

Při natáčení snímku poznal sebe sama. „Dokument mě přesvědčil, že jsem dobrý člověk, mám se víc rád.“ Bilanční nálady prý nemá, nemyslí na ně, a jde neustále kupředu. „Myslím na knížky a na druhé lidi.“

Do České republiky ho přivedla práce. „Nikdy jsem se vlastně nepřestěhoval. Přišel jsem na návštěvu. Měl jsem tu kamaráda, který mi dohodil práci tady, začínal jsem ale od nuly. Bylo to dobré rozhodnutí. Nikdy jsem tu do té doby pořádně nebyl. Amerika není lepší jako Česko.“

Proč tvůrci filmu nepřemluvili Roberta Vana se podívat na některá klíčová místa jeho života? Jaký závěr bude jeho životopisný film mít? A nezjistil díky dokumentu náhodou, že je vlastně úplně jiný člověk?